Co dál s Ruskem?

pondělí 22. září 2014 11:43

Vypadá to, že sankce slouží k ekonomickému odpojení od Ruska. Nebudu zde spekulovat o tom, koho více poškodí, ale jeden výsledek je zřetelný: ekonomická izolace, tedy přesně to, co je proti zásadám volného trhu a hlavně proti garanci míru na základě vzájemné ekonomické závislosti.

Rusko zcela nutně bude hledat ekonomické partnery jinde ve světě a přestane Evropu potřebovat. Vnitřní sílu ukáže Rusko tenkráte, když se mu podaří evropské výrobky nahradit vlastním průmyslem a vytvoří soběstačné zemědělství. Ke všemu má předpoklady. Potom mu vlastně sankce pomohou se stát soběstačnějším, což posílí i nezávislost jeho jednání. Sankce jsou tedy vlastně na jedno použití, podruhé už nebude na co sankce dávat. Země se rozejdou a místo spolupráce budou budovat nepřátelství.

  Chování Ruska v případě anexe Krymu je přece jen trochu moc i v tomto světě, kde je možné ledasco. Přímou anexi neudělala velmoc už od války. Je vidět, že Putin si nebere servítky a dělá, co se mu zlíbí. Posunul zase příčku svévole o jeden stupeň dál. Chápu, že je potřebná nějaká reakce.

  Ohledně podpory povstalců na východě Ukrajiny se zase tak moc neodchýlil od zaběhnuté praxe. Podpora povstalců, dokonce i přímým zásahem leteckých sil (třeba v Libyi) je běžnou věcí a řekl bych, že už patří i do standardů mezinárodních vztahů. Přesto bych řekl, že je zapotřebí spíše tento konflikt urovnat, protože odpojení Ruska od Evropy bych viděl velice kontraproduktivní.

 

Ekonomické bloky

  Rusko se už stalo členem BRICS a vytváří svoji těsnější ekonomickou oikumenu. Odpojení ukrajinského hospodářství od Ruska a připojení k EU, které viděl Janukovič jako kontraproduktivní, se uskutečnilo násilně a Ukrajina se už do Euroasijského společenství nedostala; víceméně proti ekonomické přirozenosti se dostala do závislosti na EU.  

  Ale musíme si uvědomit, že to byla převažující vůle Ukrajinců, kteří měli dost ruského poručníkování, a poněkud romantizující vzor Evropy je opravdu získal. Bohužel toto opojení nesdílí dostatečně veliká část obyvatel, nevím sice jak velká (někdejší zvolení Janukoviče ukazuje asi na polovinu) a dosti nestálá. Toto „odpojení“ z přirozeného prostředí východní Evropy bylo opravdu krvavě zaplaceno a ekonomicky bude ještě stát mnoho. Je otázkou, zda to nakonec neskončí fiaskem a obrovskou deziluzí.

  Putin už vyhlásil cla na ukrajinské výrobky platící od doby, kdy Ukrajina otevře bezcelní zónu s EU. Taková cla nejsou svévole, je to nutné opatření, nemohou být obě hranice otevřené, není možné, aby do Ruska plynuly neproclené výrobky z EU Ukrajinou jako tunelem. A to zvláště ty, na které je embargo.

  Co se stane, když evropské státy budou stále platit za ruský plyn, ale Rusko nebude kupovat evropské výrobky, ale čínské? Zakázat vyvážet výrobky do Ruska, od kterého se odebírá energetická surovina, je nesmysl, který nebere na zřetel, že je přece nutno za plyn něčím zaplatit. Takové záporné saldo zahraničního obchodu přece nemůže zůstat bez následků, určitě by ekonomové měli k tomu nějakou teorii, nicméně alespoň připomenu, že to také může skončit vysokým dluhem. Jak se do takové situace hodí zákaz bankovních převodů, nevím, ale asi je to pěkná hloupost.

  Ekonomické poškozování Ruska, je buď opravdu mánie, která má v pozadí špatné svědomí NATO, že nemůže vojensky zasáhnout na Ukrajině, byť se jeho někteří členové zavázali na základě Budapešťského memoranda hájit územní celistvost Ukrajiny, nebo je to cílená akce, dlouho připravovaná či alespoň vytoužená.

  Rusko, zvláště když bude oslabené, skončí v náručí Číny. Neoslabí se tím euroamerický blok? Není lepší mít Rusko přivázané hospodářsky k Evropě jako doposud?

  Představme si hranici ekonomických bloků na východní hranici Ukrajiny: Na jedné straně euroamerický blok s vězeňskou koulí Ukrajiny na noze; zvláště si představme východní Evropu doplácející na přerušení obchodu s Ruskem a její neschopnost se nějak hospodářsky uplatnit na obsazených trzích západního světa, odsouzenou poskytovat jen levnou pracovní sílu a tím pádem stále nespokojenou se svým zařazením ve světě. Na druhé straně poměrně slabý Ruskem vedený Euroasijský blok přivázaný k hospodářství Číny, zavlékaný stále více do Čínské politiky, která pomalu začne expandovat, nejprve na jakési ostrovy ve východočínském moři, potom na jiné ostrovy, zvláště velké, třeba Taiwan atd., a to všechno kryto ruskými sofistikovanými zbraněmi. Je to účelné?

 

Zastavte Putina!

  Člověk, který zažil kdysi okupaci sovětskými vojsky a dnes se dozví, že Putin anektoval Krym a na východ Ukrajiny poslal vojska, si může bez dalších znalostí aproximovat, že sověti jsou znovu na postupu a Putin, nástupce Brežněva je opět na pochodu do střední Evropy. K tomu stačí zjednodušující a zvrácená teze, že Rusko bylo vždy válečnické, vždy všechny ohrožovalo, vyvolalo světové války, zatímco ostatní, třeba Francouzi a Němci (zvláště nacisté), byli beránci a oběti tohoto molochu, hodní a mírumilovní, kterých se bát nemusíme. Samé nesmysly, ale bohužel dnes jakoby lidé nemysleli, a celé to válečnické šílenství je logicky naprosto mimo mísu.

  Putinově paranoidnímu jednání je zapotřebí rozumět. Pokud chce taková oslabená země závislá na vývozu surovin být nějak samostatná a vystupovat jako velmoc, musí zbrojit. Nelze vidět, že Rusko je vlastně oproti NATO neobyčejně slabé. Vidět ruskou vojenskou sílu a nevidět jiné, je zase jen propaganda k vyvolávání fobií. Rusové se snažili vždy o nějaký oddělující prostor pro případný útok. Mají špatné zkušenosti s Evropou. Tvrzení o Rusku jako imanentně válečnické velmoci je skreslující. Rusko bylo mnohokrát z Evropy napadeno (Poláci, Napoleon). Miliony mrtvých v druhé světové válce varují, jak dopadne nepřipravená země. Vysvětlovat mu, že NATO je obranný blok, je asi marné, ale i směšné. Putin začal zbrojit, když USA vkročily do Iráku na základě dezinformace, že jsou tam chemické zbraně a pobyly tam deset let. Když spojenci rozbombardovali Libyi, asi to nebyla také bratrská pomoc, ale nějaký zákulisní zájem. Ale spouštěcím momentem nedůvěry bylo bombardování Jugoslávie, prostě neobyčejně přezíravé jednání k této zemi. Asi si v tu chvíli Rusové uvědomili, že když budou slabí a nebudou poslouchat jako malé děti (nebo jako Češi), může být s nimi zacházeno obdobně. Putinova politika, která nahradila naivní bratříčkování se Západem za Jelcina, je realistická politika velmoci, která nechce dopadnout jako Srbsko.

  Jestliže bychom měli jednat, nemůžeme přece akceptovat Putinův „postup“. Především se musíme zeptat, do jaké míry může být Putin na postupu. Odpověď je jednoznačná: na postupu není ani tak proto, že by nechtěl, ale prostě nemůže. Není to jen NATO, které tomu brání, ale celková situace ve světě. Sám Putin se přesvědčil na případě Čečenců jak problematické je vládnout národu, který si to nepřeje, a kolik to stojí. Američané se o tom přesvědčili v Afganistánu a v Iráku naprostý zmar jejich mise je toho dokladem. Obecně je možný jen dočasný zásah jako v Gruzii, jenž byl ovšem také neúspěšný. Putin může uplatňovat nějakou moc u národů, jako jsou Osetinci nebo Abcházové, které chrání proti rozpínavosti Gruzínů, a které jsou mu za to vděčny. Jinak je vítán jen na Rusi obývaném území. Reálně tedy může Putin jít pouze na východní Ukrajinu a to ještě nepotřebuje toto území trvale držet, pouze prosadit vůli domácího obyvatelstva. Pokud by Putin chtěl Ukrajinu obsadit, udělal by to v době, kdy to bylo snadné.

  Nevím v čem dnes Putina zastavovat? Nejde už o nic jiného, než o autonomii východních regionů a o nějakou satisfakci Ukrajině za Krym. Bylo by rozumné k tomu směřovat jednání, samozřejmě se zbrojním arzenálem za zády (chceš-li mír, připravuj válku). Ale proč trvalé sankce?

  V současné epoše se národy ovládají penězi nikoliv přímou nadvládou a boj se vede o trhy a o zdroje. Armáda má zajišťovat přístupy ke zdrojům, chránit investice a vytvářet hospodářské bloky, které vytvoří na hranicích cla, nedovolí volný světový obchod, zvýhodní některý kapitál (třeba americký) a vyřadí jiný (třeba ruský); politickým diktátem se omezí diverzifikace zdrojů. Přesně to je cílem vyhrožující paranoidní fobistické propagandy a přesně to není v našem zájmu. Pokud se necháme zmanipulovat k jednostranné závislosti, doplatíme na to.

Vlastimil Podracký

Jan ŠefrankaRsuko se jen tak nezastaví11:5829.9.2014 11:58:23
JaromirPremyslim pane Podracky22:1024.9.2014 22:10:01
cernyimperialismus neni jiste jen ruska vysada20:4224.9.2014 20:42:21
cernymily pane Podracky20:3524.9.2014 20:35:45
V.ČechPravdivost a objektivita článku potvrzena!12:3724.9.2014 12:37:31
angelina.borisovaFROM RUSSIA09:3124.9.2014 9:31:41
InsolatorAutor nezná fakta.06:3924.9.2014 6:39:34
JLPěkný článek13:2123.9.2014 13:21:28
voboraJirasku12:0823.9.2014 12:08:22
V.ČechUSA a Izrael – to je Velký a Malý ďábel19:5622.9.2014 19:56:13
Milan JirásekHezký den.19:2622.9.2014 19:26:59
ZipPěkný článek18:3622.9.2014 18:36:29

Počet příspěvků: 15, poslední 29.9.2014 11:58:23 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.

Vlastimil Podracký

Vlastimil Podracký

Obhajuji konzervativní hodnoty, píši o nebezpečných jevech současné společnosti. Vyjadřuji se k aktuálním událostem.

Vlastimil Podracký je spisovatel a publicista. Vydal knihy: Pozor na tunelování, Občanská obroda, Návrat k domovu, Hrdinům se neděkuje (životní příběh Vladimíra Hučína), Žluté nebezpečí, Poslední člověk, Temná komora, Sodoma Gomora a Nadčasový humanismus. Příležitostně publikuje články.

REPUTACE AUTORA:
8,57

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy