Principy nemravné politiky

sobota 19. duben 2008 11:36

O tom, že současná politika je nemravná, nemusím snad nikoho přesvědčovat. Také politické osobnosti mravností neoplývají, nemravnost neskrývají, možná se domnívají, že je tak spíše budou nemravní občané volit. Konečně proč se nějak přetvařovat, předsudky jsme již dávno odhodili, milenky a stálé střídání partnerů měly důležité osobnosti vždy, proč tedy nějaké opičárny a předstírání? Jediné co ještě lze nějak zakrývat a tajit, jsou mafiánské praktiky, provázanost politiky s penězi a lobbyizmem. Ale i tady se mnoho neutají a když se na to přijde, tak se prostě nic neděje. Proč také? Dělají to tak všichni. Lobbyizmus, kdysi ošklivé a odsouzeníhodné slovo, se stalo normálním. Není na to trest, a co není zakázáno zákonem, je dovoleno. Politici si nenastavují přísnější morálku než obyčejní občané, nemají morální pravidla, která by měla pro ně platit s větším akcentem, než pro občany. Zdá se, že je to spíše naopak.

   Určitě se mnozí občané zeptají, proč tomu tak je, co jsme komu udělali, že musíme mít v politice lidi nemravnější než je obecný průměr? Mnozí si to vysvětlují tím, že politika takové lidi přitahuje, že se tam soustřeďují lidé prahnoucí po snadno získaných penězích. Potom není šance, protože pokud jsou nastaveny systémové parametry tak, že nemorálnější vítězí, potom není šance než změnit systém. Ale náš systém přece je stejný jako jinde, byl takový i v dobách, kdy v politice byli lidé morální (Masaryk, Kramář, Rašín). Proč to najednou nejde a musíme se zhnuseni dívat na volbu prezidenta, která byla manifestací vzplanutí nejnižších pudů v touze po moci a penězích?

   Jsou opravdu politici sedlina ode dna, rekrutují se opravdu ze souboru ziskuchtivců a morálně upadlých lidí, nebo jsou jen obrazem průměrného občana a v podstatě kdokoliv náhodně na ulici vybraný by se choval v průměru stejně? Asi ano. To, co najdeme v politice, najdeme i jinde. Možná pouze je v politice prostředí, které zvyšuje příležitost k nemorálnosti.

   Řekněme si příklad: Jistý senátor slibuje občanům svého obvodu, kde jej občané znají jako schopného manažera, že zajistí dotace na sportovní stadion. To ovšem je v podstatě nemorální slib. Znamená to získat peníze na úkor jiných obcí lobbyizmem a zákulisními nemravnými metodami. Ale občané neřeknou: „Pane senátor, my takové dotace nechceme, to by bylo nemorální. Morální je si vybudovat stadión vlastními prostředky a vlastní prací.“ Naopak tleskají mu a zvolí ho. Je tedy nemorální jen senátor? Nikoliv, nemorální jsou občané protože by správně měli zvolit senátora, který bude občany nabádat, aby pracovali, na stadion si vydělali a postavili si ho ze svých vydělaných peněz. Ale takový by asi sklidil jen smích. Ale právě takoví byli ti mravní politici kdysi – přečtěte si jejich předvolební projevy - vyzývali občany k poctivé práci a tvrdili, že jen prací (nikoliv lobbyizmem a podvody) je možno něčeho dosáhnout. Nemorální občané tedy volí nemorální politiky. Není šance v nemorálním národě, kterého morální jednání neoslovuje, mít morální politiku.

   Ani snad nemusím již dávat příklad starosty, který slibuje občanům, že vymůže dotace z EU. Starostové a obecní zastupitelstvo, místo, aby organizovalo práci v obci, jsou vymahači dotací a vítězí ten, který je zběhlejší v různých paragrafech a využívání nabídek účelově vázaných peněz. Jaký je to potom člověk, takový starosta? Ano schopný, ale opravdu jen ve své profesi, která už neobsahuje práci s občany, už neusměrňuje občany k morálnímu chování, ale jen k vymáhání peněz. Přitom starosta se tak chovat musí, protože systém, který nastavila nemravná EU jiný přístup nedovoluje. To už je provázanost - nemorální podmínky přitahují lidi, kteří nemusí být svojí podstatou nemorální, ale nemorálně se chovat musí. Podobně samozřejmě i ten senátor z předchozího příkladu. Kvalita prostředí v obci a služby občanům tedy nepochází z poctivé práce občanů obce, ale z lobbyizmu starosty. Občané nemají být na co hrdi, snad jen na svého starostu, který oblafl ty všechny úředníky nahoře a také, jak jinak, své spoluobčany, protože nemorálnost nepřichází sama od sebe a nemá obvykle nějaké hranice. Potom také – lehce nabyl, lehce pozbyl, prostředky nenabyté poctivou prací se obvykle rychle vytratí. Plýtvání je prvořadým atributem takové politiky. Některá obec má sportovní stadion, který zarůstá travou, jiná má jen jakousi louku ušlapanou mnoha občany, kteří ji používají, ale to není tím, že by občané té druhé obce byli hloupí a líní, ale proto, že prostě politika je nemravná.

   Další manifestací nemorálnosti jsou volby. Představme si, že ve volbách se objeví nová strana s vynikajícím programem a vynikajícími lidmi. Ale bez peněz. Co se asi stane? Občané si jí ani nevšimnou. Budou opět a zase po mnohokráté volit staré osvědčené nemorální politiky, protože prý nemají výběr nikoho jiného, nebo znechuceně prohlašovat, že k volbám nepůjdou. Obvykle to ovšem pravda není, pouze svojí leností nevyužívají pravomoc, kterou jim volební systém dává.

   Politická strana, má-li být ve volbách úspěšná, potřebuje obrovské množství peněz na volební kampaň, aby se neangažocaným občanům vnutila, aby prostě tu hloupou a manipulovatelnou většinu ovlivnila. Tyto peníze nastavují jakousi mez obtížnosti, aby se do politiky nedostala strana, která peníze nemá. Tedy už z principu rozhodují peníze o úspěšnosti. To ovšem nikdo „shora“ uměle do politiky nezatáhl, to je dáno psychikou voličů, jejich netečností a neangažovaností. Nelze za to nikoho obviňovat.

   Do politiky se tedy nedostane nikdo, kdo není spojen s penězi. Tím peníze v politice vládnou. Je to částečně dáno též pětiprocentní hranicí pro vstup do parlamentu, ale hlavně prostě neschopností občana vyhledat a potom zvolit někoho jiného, než toho, kdo je na billboardech a masivně se nabízí svojí líbivou tváří s neméně líbivými sliby. Opět je to voličova chyba, že v politice jsou ti lidé, kteří tam jsou. Na co si potom vlastně voliči stěžují? Že není demokracie, že jsou manipulováni? Demokracie chce angažovanost a manipulovat se nechají jen hlupáci.

   Jenže to není všechno. Prostředí uvnitř politických stran přece může být morální a vybrat na kandidátku morální politiky. Ale není? Proč? Protože prostě členové politických stran jsou takoví jako všichni ostatní, nemorální a leniví. Nenajde se skupina členů, která by na kandidátku v primárkách prosadila svého morálního kandidáta. A když snad ano, potom je to jen černá vrána, která se stejně musí zase přizpůsobit velké politice. Nikdo přece nemůže odmítnout státní zakázku sponzorovi, který jim sponzoroval volby. A to nejsou malé peníze. Prostě ti, kteří peníze do voleb dají, je musí dostat zpět. Proto jsou tu státní dotace, státní zakázky a státní podniky, ve kterých je nutno obsadit místa ve správních radách. Zadarmo ani kuře nehrabe. Toto prostředí si politici pěstují. Nechtějí, aby se změnilo, aby třeba státní podniky byly samostatné nebo vůbec neexistovaly, aby dotace nebyly a obce by si vše stavěly z vlastních daní. Nechtějí, aby nerozhodovali o různých fondech pro obce. Nemohou připustit, aby se jim tyto zdroje odebrali a oni by neměli jak své sponzory a různé podporovatele zaplatit z peněz občanů. Museli by mít vysoké členské příspěvky a tím by strany ztratily své členy, vždyť řadovým členem strany bez ambicí je přece obvykle člověk, který nebude platit velký příspěvek, a obvykle jen takový, aby si jej vybral v občerstvení na stranických schůzích nebo členstvím v různých placených komisích. Opět nemorálnost začíná u člena strany.

   Co lze na tom změnit? Je možno nastartovat morálku změnou systémových parametrů? Je pravda, že lidské konání je syntézou morálky a prospěchu. Úplně nemorální jsou jen zločinci a úplně morální jen mniši. Ale jak vybrat ty morálnější, jaký nastavit systém, aby se projevila morálka v občanech i v jimi zvolených zastupitelích? Především jsou nemorální jakékoliv dotace. Některým se nevyhneme, ale je nutno je odbourat v té obrovské míře, která tak ovlivňuje náš život. Je nutno, aby obce měly svoje daně a z nich si platili téměř vše. Kandidáti ve volbách, pokud budou chtít být úspěšní, budou vyzývat občany, aby se snažili pracovat, podnikat a obci přinesli peníze a sami budou chtít, aby občané spolurozhodovali.

   Stát by měl být co nejmenší ve svém ekonomickém rozhodování. Prostě všechno státní, co jen trochu je o penězích, je vždy jen cílem útoků vykradačů fondů.

   Jinak je to jen otázka občanské morálky. Politici by měli být též morálními osobnostmi a občanům nejen sloužit (vždyť nejsou prodavači v supermarketu), ale i vést a organizovat, a občany nabádat jak se mají chovat. Vždyť mnozí občané nevědí, co je to morálka a jak vypadá. Někdo jim to musí říct a dát vzor. Statečný politik, který jde příkladem, obětuje se pro občany, má právo být i učitelem národa. A občané musí jeho chování ohodnotit, což je ovšem další problém, neboť občané toho obvykle nejsou schopni. Potom je taková oběť zbytečná a mnohý takový poctivý a obětavý člověk si řekne : „Pro ty blbce se přece nebudu snažit. Oni za to nestojí, když poctivou práci ohodnotit nedovedou!“ A začne se chovat jako ten prodavač v supermarketu, udělá jen to, za co má zaplaceno. A když bude mít příležitost práci ošidit, tak to udělá, nebo si něco sem tam přivlastní.

   Takže milí občané, je to jen a jen na vás. Systém, který je nastaven, není sice ideální, nicméně je prakticky připraven k jakékoliv změně, jen chtít.

Vlastimil Podracký

Jiří BeránekO konzervativní revoluci21:4422.4.2008 21:44:11
MILAv jednom se mylite pane Podracky01:3820.4.2008 1:38:31
seniorJeště dodatek20:2119.4.2008 20:21:43
seniorJeště dodatek20:1619.4.2008 20:16:51
seniorPeníze z EU - a vůbec projekty20:0419.4.2008 20:04:58
MirekMravný politik-proč?16:4819.4.2008 16:48:49
boris wolfgang dobakVážený pane Podracký,14:4319.4.2008 14:43:29
nepolitikVážený pane Podracký, ještě jsem nenašel14:1519.4.2008 14:15:07

Počet příspěvků: 8, poslední 22.4.2008 21:44:11 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.

Vlastimil Podracký

Vlastimil Podracký

Obhajuji konzervativní hodnoty, píši o nebezpečných jevech současné společnosti. Vyjadřuji se k aktuálním událostem.

Vlastimil Podracký je spisovatel a publicista. Vydal knihy: Pozor na tunelování, Občanská obroda, Návrat k domovu, Hrdinům se neděkuje (životní příběh Vladimíra Hučína), Žluté nebezpečí, Poslední člověk, Temná komora, Sodoma Gomora a Nadčasový humanismus. Příležitostně publikuje články.

REPUTACE AUTORA:
7,48

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy