Co nám přineslo Kosovo

úterý 26. únor 2008 17:52

Novodobé Kosovo přineslo především fenomén islámské expanze. Opravdové islámské nebezpečí je mnohdy indiferentními a zpozdile myslícími Evropany nedoceněno. Expanzi si možná někdo představuje jako vojenský útok pomocí početné armády. To už tak dávno není pravda. Světu už nevládnou zbraně, protože jich už má každá strana tolik a takové kvality, že jsou nepoužitelné, pokud nechce útočník zničit zároveň i sebe. Proto se válka vede drobnými útoky a expanzí vlastního etnika, které osidluje oblasti jiných etnik. Metodami boje je tedy skromnost, vysoká porodnost, náboženská a etnická uvědomělost a netolerance, schopnost oběti pro vlastní etnikum, kultura, která má lidem co dát a oslovit je. Metodami ústupu je indiferentizmus, individualizmus, tolerance, nízká porodnost, etnomasochizmus, konzumní zaměření a nezájem. Muslimové mají tedy v současné době všechny předpoklady k šíření, naopak tradiční evropské hodnoty, zároveň s těmi úpadkovými, vytváří podmínky pro ústup Evropanů, kteří se přitom stále ve svých idejích appeasementu utvrzují a dokonce je rozvíjí.

   Hlavním faktorem je otázka natality. V okamžiku, kdy již přistěhovalci nejsou schopni se přizpůsobit domácí kultuře a expandují etnicky i kulturně, dostává nízká natalita jiný rozměr. Amerika vybudovala svoji prosperitu na davech přistěhovalců a dodnes tento fenomén je příkladem, jak je možno rozvíjet kulturu a jazyk s jinými lidmi. Současné podmínky to nedovolují, přistěhovalé etnikum z jiné kulturní oblasti prostě expanduje, domácí kulturu nepřijímá a odpírá. Proč tomu tak je, je složité odpovědět, hraje roli mnoho faktorů, určitě mezi ně patří i informační technologie, které nenutí člověka spoléhat na kulturní prostředky v okolí (obvykle ovládané domácím etnikem a jeho kulturou), ale umožňují obstarat si je kdekoliv ve světě. Tolerance k jejich projevům jim potom umožňuje žít vlastní etnickou kulturou i uvnitř jiných kultur. Podmínky se tedy zásadně změnily. Proto platí, že přistěhovalci ve větším množství jsou nebezpečím, zvláště ti, kteří pochází ze sousedního státu, protože tím rozšiřují doménu svého etnika na úkor domácího. Při vytvoření dostatečně velké skupiny, zaujímající většinu na určitém území, mohou, podle právě nyní precedensem Kosova nově nastavené mezinárodní zásady odtržení, získat buď nový stát nebo se připojit ke svému změnou hranic.

   Kosovo tento nový fenomén předvedlo před očima celého světa, jen Evropané to chápat nechtějí, ať už vědomě nebo nevědomě to ignorují a plédují myšlenky, které pro současnou dobu už patří na smetiště. Politika NATO a KFOR v Kosovu je toho dokladem. Vraťme se ovšem ke Kosovu, jako k příkladu: Po druhé světové válce bylo v Kosovu 27% Srbů. To je první spolehlivý údaj, o který je možno se opřít. Dřívější odhady nejsou spolehlivé, ale dá se předpokládat, že v devatenáctém století přibývalo spíše Srbů, kteří osidlovali svoji původní kulturní pravlast poté, co byli z ní předtím vyhnáni Turky. Kdy se situace obrátila, nevíme. Ale od války už Srbové pouze ustupovali. V devadesátých letech jich bylo už jen 10%. Snad jich ani příliš neubylo, jen Albánců tolik přibylo. Expanze se děla těmi metodami, které částečně (v jiných podmínkách) dnes vidíme ve Francii. Stěhování do obcí a měst za prací, boj proti kapitalistickým Srbům podporovaný komunistickou vládou, materiální podpora početných rodin muslimů socialistickým státem, vystěhovalectví vzdělanějších Srbů umožněné otevřenými hranicemi tehdejší Jugoslávie. Ale hlavně drobné ústrky. Tam, kde Albánci dosáhli většiny v obci nebo podniku, už Srb neměl šanci na získáni licence k podnikání nebo na lepší místo v podniku. Komunistická vláda to nechápala, obyvatelé ostatních oblastí Jugoslávie se divili, považovali to za pohádky nacionalistických Srbů, podporovali spíše Albánce jako chudé dělníky a také možná z nenávisti k Srbům (vyjma Slovinců, kteří byli spíše spojenci Srbů, a Makedonců, kteří měli podobný problém).

  Srbové neprohráli svůj boj v devadesátých letech zásahem NATO, prohráli jej už dávno předtím. Představa, že je možno držet nějakou provincii, kde už netvořili ani 10%, je nesmysl. Vede jen k zavádějícím násilným opatřením a davové psychóze ustupujícím zlostným projevům. Dnes už nejde o to, zda Kosovo bude samostatné, nebo bude mít jen autonomii. S ohledem na minulost by asi byla šetrnější pouhá autonomie, ale význam to stejně nemá, neboť národ žije tam, kde obývá území svými lidmi. To jsme poznali i my v případě Sudet.

   Přesto však překotné uznání nezávislosti Kosova je jen pokračováním evropské zaslepenosti a maladaptivního jednání. Je to příprava na postupné odstupování území, které expanzivní etnika osídlí. Možná by se už i Marseille mohla stát zámořskou provincií Alžírska, možná i některá předměstí německých měst dostat zvláštní statut k postupnému připojení k Turecku. Ale nejde jen o muslimy. Konečně je tu precedens k odtržení jinonárodních provincií a demontáž evropských států, aby konečně zavládla osvícená despocie bruselské administrativy, aby konečně byla likvidována demokracie a národy již nerozhodovaly o ničem. Co takhle samostatný Baskický stát, Bretaňská republika, Provensálské knížectví, Skotské království (samozřejmě pouze formální pod bruselskou knutou). Možná by chtěli svůj stát i Frísové, Severní Irsko, Katalánci, Korsičané, Sicilané apod. To nemluvím ani o rozpadu Belgie. Dále jsou tu přesahující menšiny. O ty především jde. Co tak samostatný Maďarský stát na jižním Slovensku a v Rumunsku? Co takhle samostatný ruský stát ve východním Estonsku a Lotyšsku? Proč by také Němci v jižním Tyrolsku nemohli mít svůj stát, který by se následně připojil k Rakousku? Nebo snad pro připojovací proces zatím nejsou podmínky? Ale to může přece počkat, dnes je zatím důležité se odtrhnout! Totéž platí pro Srby a Chorvaty v Bosně, proč by oni neměli nárok na totéž, co Albánci v Kosovu? Následné připojení k Srbsku a Chorvatsku by bylo jen otázkou času. Turci ani neví, co schválením kosovské samostatnosti na sebe připravují. Proč by nemohli mít po staletích útlaku také samostatnost Kurdové?

   Jenže tím to nekončí. Jestliže je možné, aby se jednotlivé enklávy odtrhly, potom bude jistě důležité, aby nebyly vytvářeny. Než přijdou do vymřelé Evropy muslimové a úplně ji ovládnou, je ještě dosti času. Místo neplodného čekání na neodvratný konec vyplněného nezájmem, materialistickým sobectvím, rozvracením rodin, nahrazováním dětí domácími mazlíčky, je možno také zpestřit nudný život vzájemnou nenávistí evropských národů, strachem z každého evropského přistěhovalce, odmítáním jeho národnostních práv. Představme si, že se do obce na jižním Slovensku nastěhuje několik maďarských rodin z Maďarska (naprosto cíleně a organizovaně), kteří jako občané EU budou zároveň automaticky občany Slovenska. Tím se zvrátí poměr Maďarů a Slováků v obci v neprospěch Slováků. Obec se stane maďarskou, zastupitelstvo odhlasuje maďarskou školu na místo slovenské a následné připojení k samostatné a všemi státy uznané Jihoslovenské maďarské republice. Jaké opatření Slovensko asi udělá, aby se shora uvedený případ nestal? Možná i nastane právě opačný proces, než si bruselští byrokrati přejí. Nenastane tolik evropeisty očekávané prolínání evropských národů a kultur, ale netolerance a strach z případné změny hranic a nestability.

   Samostatnost Kosova a její uznání jinými státy je jen maladaptivní jednání. Nemůže přinést žádnou stabilitu a postihne především tvůrce a příznivce tohoto díla.
Vlastimil Podracký

Milan1000 bodu pro Ludvika22:2529.2.2008 22:25:09
jonyzajimave postrehy17:4627.2.2008 17:46:18
Emogrant100 bodu pro Luise?17:2727.2.2008 17:27:35
bandasTohle bychom měli slyšet14:4427.2.2008 14:44:48
Luis100 bodu07:3727.2.2008 7:37:31
zrieba0 bodov00:2927.2.2008 0:29:44
kritikLaskave pripominejte clanek.22:4826.2.2008 22:48:09
PodrackýNepsal jsem o Hedvičkovi19:5826.2.2008 19:58:48
PepeDodatek: REPUTACE versus čtenost19:4026.2.2008 19:40:05
PepePodvody na Bigbloger...18:1326.2.2008 18:13:41

Počet příspěvků: 10, poslední 29.2.2008 22:25:09 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Vlastimil Podracký

Vlastimil Podracký

Obhajuji konzervativní hodnoty, píši o nebezpečných jevech současné společnosti. Vyjadřuji se k aktuálním událostem.

Vlastimil Podracký je spisovatel a publicista. Vydal knihy: Pozor na tunelování, Občanská obroda, Návrat k domovu, Hrdinům se neděkuje (životní příběh Vladimíra Hučína), Žluté nebezpečí, Poslední člověk, Temná komora, Sodoma Gomora a Nadčasový humanismus. Příležitostně publikuje články.

REPUTACE AUTORA:
7,36

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy