Dluhová krize je jen vršíčkem ledovce

neděle 4. září 2011 17:46

Stalo se toho v poslední době příliš mnoho, než aby se novináři nezeptali prezidenta Václava Klause na jeho názor. Jeho sobotní rozhovor pro deník Právo (27.8.2011) se stal zase základem diskuse. Myslím si, že V. Klaus mediálně přitažlivé avšak nepodstatné problémy stejně odbyl, ohledně ceny bratřím Mašínům se konkrétně nevyjádřil, ohledně událostí na Šluknovsku řekl, že se Rómů spíše zastával, než aby je nechápal. Středobodem se tedy stala dluhová krize, která je podle V. Klause zase jen příznakem něčeho hlubšího, podstatnějšího, a o tom se vyjádřil přednostně. To neznamená, že s ním musíme ve všem souhlasit.

V. Klaus je především ekonom, přesto, že je konsistentní ve svých názorech, vývoj mu dává většinou zapravdu. Euro považoval za špatný projekt, netrvalo dlouho a projevilo se to. Konstruktivistické projekty, jako je EU, neuznává, protože je si vědom, že to tu nikdy nebylo a všechny dosavadní zkušenosti říkají, že bez jednotné evropské identity nelze vytvořit evropskou supervelmoc. To jsou dosavadní historické zkušenosti a zatím je nikdo průkazně nepopřel.

 

Hayekův spontánní řád dnes

  Klaus jasné říká, že krize je hlubší, než se zdá. Řekl to už několikrát a naznačil, že jsou to sociální státy, které tuto krizi dělají, nemají dostatek peněz a snaží se o rozmařilé sociální projekty. Dostatek peněz nemají také proto, že dusí podnikání vysokými daněmi podnikatelům, úřadováním, omezováním aktivity apod. To jsou argumenty, které nelze snadno odepsat. Jsou u Klause konsistentní, vychází z teorií Fridmana, von Hayeka a praxe M. Thatcherové. Vychází také z naší dvacetileté praxe? Nikoliv. U nás je to jinak.

  Jednak proto, že Thatcherová dělala svoji privatizační politiku ve státě, který byl konzervativní, státní podniky tam byly jaksi náhodou zavedeny předchozími labouristickými vládami. Jedna chyba tedy je, že anglické zkušenosti se u nás těžko uplatňují.

  Druhý argument je složitější. Von Hayekova teorie „spontánního řádu“, kterou Klaus vyznává, nebyla praxí potvrzena jako zcela funkční. To ovšem nevadí v Anglii nebo vůbec na Západě, kde jsou staré konzervativní poměry zavedeny, kde když řemeslník řekne, že zítra přijde, tak přijde, kdežto u nás to znamená něco jako, že na to kašle a přijít nehodlá. Blížíme se spíše evropskému jihu, kde odpoledne znamená zítra, večer znamená tento týden a zítra znamená nikdy. Horší to máme ještě o to, že lidé se ještě nenaučili v novém systému žít, zrovna tak jako nevěřit nabídkám půjček, že jsou poctivé a slev, že jsou pravdivé.

  Hlavní chybou Hayekovy teorie je, že spontánním řádem má být globální trh, který potom za sebou potáhne další politické změny, které se přizpůsobí hospodářským. Hospodářská svoboda má vytáhnout na světlo politickou svobodu jaksi automaticky, má nastavit správné právní poměry spontánně, prostě vše má spontánně proběhnout na základě ekonomické svobody. Klaus tomu stále věří. Opět v sobotním rozhovoru potvrdil, že v Číně nutně dojde k politickým svobodám, když už se otevřel volný trh. Je zřejmé, že ekonomická svoboda určitě potřebuje určitý díl politické. Nicméně to asi má svoje meze. Pinochetova diktatura v Chile nepotřebovala politickou svobodu, aby zemi hospodářsky pozvedla, přitom volný trh tam byl zaveden bez problémů. Japonské hospodářství se rozvinulo velmi silně v téměř feudálním prostředí starých tradic, samurajové dokonce byli prvními velkopodnikateli. Jugoslávie sice měla ekonomickou svobodu omezenou, nicméně oproti ostatním komunistickým zemím hned jinak vypadala i napohled, ačkoliv politický režim byl komunistický a tuhý nebyl jen v možnosti dojíždět za prací do zahraničí.

  Konečně příklad ČR je jasně přesvědčující. Ekonomická svoboda byla zavedena hned po Listopadu bez problémů, ale politické a mravní problémy jsou stále nevyřešené. Domnívám se, že se mýlil Hayek i Klaus. Politické poměry musí být vytvořeny paralelně s ekonomickými a vzájemně nezávisle. Pokud se zanedbá mravní stránka norem, nechá se ekonomická svoboda působit v normativním vakuu, vznikne mafiánský kapitalismus a etické poměry se už těžko přes odpor mafiánů vytvoří. V Rusku je to o to horší, že se nemusí přizpůsobovat evropským normám jako my. Pochybuji, že v Číně se to nějak samo vyřeší pouze trhem. Jedině snad silnou vládou císaře jako dříve, vyvrácením mafiánů a celé komunisticko - podnikatelské lobby. V zemích s konzervativními poměry jsou lépe nastaveny mravní normy tradičně a změny ekonomického řádu s tím nepohnou nikdy tak silně, aby je zrušily.

  Základnou ledovce není tedy prvořadě neochota k ještě větší ekonomické svobodě, ale především špatné morální normy vedoucí k nízké sociální soudržnosti.

 

Rozpor - Hayek a Klaus

   Klaus se sice na Hayeka odvolává a jeho teze stále sleduje (hlavně v Číně a Rusku), ale na druhé straně se už začíná této ideji bránit. Je to především tím, že už vidí nedostatek sociální soudržnosti, nejvíce zřetelné v nedostatku vlastenectví. Protože Hayek vlastenectví odsuzuje zároveň se všemi instinkty a emocemi, už nelze se držet zcela tohoto myšlenkového systému. Někde se prostě musí vzít nezištná angažovanost. Klaus tedy kolísá mezi globálním trhem a starým liberálním státem. Najednou už to není Hayek. Obrat se jeví pomalu od začátku století. Začíná kritizovat EU, začíná se stavět integračním tendencím.

  Je jasné, že starý liberální stát je vzorem, který je historicky odzkoušený a zatím nejlepší a nepřekonaný model. Stát má být silný, ale omezený. Stát má mít jen omezené hospodářské pravomoci, ekonomika se řeší nezávisle na státu, stát do ní nezasahuje. Ale to předpokládá silné instance státu. Silnou policii, právo, bezpečnost. Je nutno se bránit proti silným ekonomickým subjektům, které by chtěly převzít politickou moc. Vůle lidu spočívá v tom, jim to nedovolit. Starý liberální stát to dělal, měl silné morální osobnosti, loajalitu obyvatelstva, silnou občanskou společnost, byla silná regionální samospráva. Lze to vůbec obnovit? Už Evropské instituce by se dnes proti tomu postavily.

  Klaus vidí zcela zřetelně, že vlastenectví je nutné, že lidé musí hájit státní zájmy, potažmo národní zájmy. V celé záležitosti ovšem panují, a to nejen u Klause, některé rozpory. Někteří myslitelé by chtěli totiž od lidí více, než je v lidské přirozenosti: Společnost by měla být multikulturní a tolerantní ke všem odlišným jevům a přesto by měla mít sociální soudržnost, občanskou iniciativu a společnou identitu. Lidé by měli být flexibilní a přizpůsobiví, vstřebávat cizí podněty, stěhovat se za prací, cestovat světem a přitom se nestát kosmopolitními vykořeněnci (jak vidíme na mnohých emigrantech), měli by zakládat rodiny, vytvářet „sociální kapitál“, cítit identitu se svým národem a státem včetně zachovávání tradic.

  Nelze zastřít, že tímto vzniká jen eklektický soubor rozporných a vzájemně se účinnosti zbavujících opatření. Je to příklad konkretizace bez zdroje v obecné myšlence, bez nějaké komplexní systémové vize. Lze předpokládat, že ti, kteří budou ctít tradice a sociální soudržnost, se přirozeně postaví proti toleranci k cizímu kulturnímu vnucování a cizím etnikům přinášejícím jinou civilizaci. Ti, kteří dají přednost toleranci a multikulturalismu, nutně musí abstrahovat od sociální soudržnosti a tradic. Protiklady nelze sloučit.

  Klaus už dnes tento rozpor nemá. Staví se jasně na stranu sociální soudržnosti na základě vlastenectví. Tím pádem musí odmítat cizí vměšování, multikulturalistické postoje, a dále vše, co sociální soudržnost narušuje a neodpovídá tradicím. Nevím, jaký význam mají hrátky s Bátorou, ale dávání přednosti jemu a jeho obrana, je asi způsob jak demonstrovat tento svůj postoj, když to není možné zcela otevřeně tváří v tvář evropským institucím a organizacím, kterým je jedno, zda budeme mít sociální soudržnost, tím i morálku a étos, hlavně když budeme vyznávat nová náboženství rovnosti sexuálních orientací, nedotknutelnosti dítěte při výchově, rovnosti muže a ženy do všech důsledků, zavrhneme otcovství a mateřství, rozvrátíme rodinu a budeme se klanět na jedné straně kultu mamonu a na druhé ekologickým projektům.

  I když Hayek shora uvedené zhoubné ideje přímo nevyznával, levicoví liberálové je jaksi „přilepili“ na jeho „spontánní řád“, který svým volným pohybem pracovních sil podporuje multikulturalismus, vzniká rozpor, jak se od těchto zhoubných relativizačních idejí „odlepit“ a přitom zachovat Hayekovy ideje volného světového trhu.

 

Jakého ledovce vršíčkem je tedy dluhová krize?

  Dluhová krize možná ani není vršíčkem. Je dočasným signálem, prostě zábleskem baterky, kterou vysílá průzkumná skupina. Zhasne nejspíše za velkých obětí, aby se vyvolal dojem, že se nic neděje. Signál může být opomenut nebo brán vážně. Klaus si je vědom, že je to zapotřebí brát vážně. Nerozebírá ovšem nebezpečí. Záblesk baterky jen chabě upozorňuje na povahu nebezpečí. Analyzovat samotný záblesk je od věci, je nutno na to jít širokým rozborem krizových příznaků. A ten se nekoná dostatečně, spíše se jen povrchně vysvětluje.

  Prvně je nutno vidět celkový civilizační úpadek (nikoliv jen ekonomický), který je vůbec nejbytostnějším základem krize. Ubývá mladých a přibývá starých, každému musí být jasné, že se to musí projevit. Až bude více důchodců než pracujících, spousta lidí nic nedělajících ať už z důvodů neschopnosti nebo proto, že práci nemají, potom nemůžeme chtít nějaký rozvoj ekonomického statusu a také úpadek bude rychlejší než technologický pokrok. Biologická krize je součástí civilizační. Jestliže na lešeních staveb vidíme cizince, ale spousta našich mladých lidí nemá zaměstnání, potom je jasně něco v nepořádku s vitalitou. Mladí lidé dostali vzdělání a na lešení prostě nepůjdou, leda by měli hlad a to zatím nehrozí. Je otázka, kolik je jich vlastně dostatečně zdravých, aby takovou práci zvládli? Kolik jich vlastně sportuje a kolik tloustne u počítačů a zadělává si na civilizační choroby, které bude řešit vyspělé zdravotnictví? Většina výroby odešla do zaostalých států, lidé nemusí svoje výdělky odvozovat od manuální práce, biologická dekadence tím dostala jakési potvrzení – nemusíme manuálně nic dělat a máme se dobře. Zatímco naši lidé ještě v dnešní střední generaci se manuální práce neštítí, mnozí si postavili svýma rukama domy a dokázali si ještě opravovat auta a obdělávat zahrady, na Západě to tak není. Někdejší destrukční akce v Paříži, dnešní zapalování aut v Německu a povstání v Londýně připomínají, že se něco děje s mladými, ale také dokazují, že u nás to zatím nehrozí, protože kromě nepřizpůsobivých občanů většina nějak pracovat dovede. Nicméně Západ „je dál“ v civilizaci a hmotné úrovni, také ovšem dál v dekadenci. Nás ovšem nečeká přesné opakování, protože nemáme ty ekonomické zdroje jako oni.

  Potom je tu celkový globální ekonomický řád. Ten je v malém v eurozóně a tak je možno snadno vidět jeho špatné působení. Je to ekonomická nezodpovědnost způsobená tím, že nad ekonomickými subjekty není žádná politická moc. Je to následek Hayekovy teorie „rozšířeného řádu“, která se stala ideologií. Ekonomika je nespoutaná, může si dělat, co chce, nejsou jí nastaveny morální mantinely. Morálku ovšem musí někdo vyžadovat. To může dělat jen společnost ať už státními institucemi nebo celou společenskou morální kulturou. To ve světě, ale ani v Evropě, nelze zajistit, není celosvětová, ale ani evropská společnost, která by měla morální instance a stát evropský ani světový není. Unikání zodpovědnosti ze státu do státu umožňuje finančním subjektům se libovolně chovat. Peníze se přelévají, státy nezachytí daně, nejsou schopny vybrat potřebné závazky ke státu. Jaký také stát ve světovém rybníku s otevřenými hranicemi? Na jedné straně stát má „na krku“ celou obrovskou zátěž sociálních problémů, ale peníze jsou světové a se státem už vůbec nesouvisí. Potom je jasné, že stát peníze na krytí sociálních výdajů nemá a proto také vlády se snaží rušit především sociální výdaje, protože si nejsou vědomy jiného účinného opatření. Ty strany, které nechtějí sociální výdaje omezovat, obvykle mlží, lžou o skutečnostech a nezodpovědně slibují. Kdyby byly zvoleny, budou buď zodpovědnými lháři, kteří budou dělat totéž co ostatní – omezovat sociální výdaje, nebo budou nezodpovědní a zadlužovat stát až do krachu.

  Dluhová krize je zábleskem baterky signalizující hlubší obtíže. Civilizační krize se projevovala už dávno, ale její drtivý nástup byl od začátku století. Nebyly peníze na výdaje státu, všichni to považovali za dočasnou krizi a nezaznamenali její fatální podstatu. Dluhy to měly spravit. Postupně nebyla práce v těch oborech, které dříve vydělávaly. Byly obrovské nátlaky na to, aby lidi nějak zaměstnal stát a obce. Byl nátlak na přijímání státních a obecních zaměstnanců, zaměstnanců zdravotnictví. Tak máme více soudců než kterýkoliv stát světa, více lékařů než Německo a vyspělé státy. Vzpomínám na obrovské tlaky, aby firmy dostaly obecní zakázky na výstavbu „něčeho,“ víceméně čehokoliv, třeba nepotřebného stadionu nebo budov městského úřadu. Těmto tlakům se těžko odolává, zvláště když je vykonávají známí a rodina. Protože peníze nebyly přímo závislé na příjmech (obce dostávají peníze od státu, nemusí si na ně vydělat nebo přímo odebrat od občanů), natažená ruka ke státu se stávala stále agresivnější – „státe dej“. Odkud ovšem jinak než na dluh. Nemyslím si, že to bylo v jiných státech jinak, příklad Řecka dokazuje, že tam nezodpovědné výdaje byly ještě podstatnější.

  Dnes je ovšem problém jak dluhy alespoň nedělat. Úspory se mohou dělat jen ve státních výdajích. Další řešení není, civilizační krize se prohlubuje, možnosti jak okrádat stát a unikat do světa ještě všichni podvodníci dostatečně dobře neprozkoumali a určitě přijdou na další „fígle“ (typickým vyváděním peněz do zahraničí jsou různé „produkty“, které prodávají holdingy svým dceřiným společnostem v Česku; takovým produktem je samozřejmě mnohokrát předražené „nic“). Takže se zdá, že izolace od světového dění obnovením hranic (Klausovo rčení: „hranice znamenají svobodu“) je jakousi možností a dobré je si zachovat státní samostatnost co nejvyšší a vyčkat. Metodou by mohlo být i nějaké vlastenectví. To je to co zřejmě vidí i Klaus.

 

Nová strana

  Václav Klaus se zatím nevyjádřil ohledně toho, zda uvažuje o založení nové strany. Že je zapotřebí něco nového na politické scéně, co by mělo opravdu vizi budoucnosti, je víc než jasné. Současné strany jsou všechny nihilistické, prostě vizi nemají; pokud bychom se snažili nějak pojmenovat jejich soubor idejí, kterými se řídí, je to samozřejmě na prvním místě vydělat a udržet se v sedle. To ovšem stát nezachrání. Ti nezodpovědní už víc nic nemají, slibují třinácté důchody a jiné nesmysly uprostřed krize, což znamená v podstatě pomalou zhoubu. Ti zodpovědnější se snaží hasit požár pět minut po dvanácté, nikdy neměli nic, co by požáru zabránilo. Každému je ovšem jasné, že vize musí problémy řešit, už dost bylo populismu.

  U Klause je pozorovatelný určitý rozpor ve zdroji myšlenek, jak jsem už naznačil. Neoliberální hayekovské a tradiční vlastenecké. Mám jen velké obavy, že vznikne nová synkretická myšlenka nemající jednotného základu. Hayekova teorie se ukázala jako zhoubná globalizace, vlastenectví je dnes spíše obranná idea než akční. Neoliberalismus chce světový trh a otevřené hranice, vlastenectví vyžaduje hranice uzavírat a nevstupovat do dalších unifikačních projektů. Lavírování mezi oběma idejemi je sice velmi výhodné, když aktér stojí mimo, a jen kritizuje. Může si momentálně vybrat, z jaké pozice vznášet protesty.
  Myslím si, že v operativní praxi se brzy projeví nevyjasněnost. Jak se zachovat k zahraničnímu kapitálu? Neoliberální idea velí mu vycházet vstříc, vlastenecká jej omezovat a nasadit daně. Vlastenci nebudou chtít přistěhovalectví, neoliberální přesvědčení velí nechat hranice otevřené a nechat volný pohyb pracovních sil. Vlastenci budou chtít sociální smír a pěkné životní prostředí, Hayek tvrdil, že chudí lidé a životní prostředí mohou počítat s altruismem jen tenkrát, když si na něj hospodářství státu vydělá, jinak nic nedostanou. Vlastenci budou chtít podporovat rodinu, správný hayekovec to ovšem musí přenechat „spontánnímu vývoji“.

  Hledání politické vize je problémem pro všechny. Klaus je populární svými vlasteneckými výroky, neoliberálními už méně. Pochybuji, že to bude stačit do budoucnosti.

Vlastimil Podracký

vvencNetroufám si něco odsuzovat22:045.9.2011 22:04:50
PodrackýPokud byly zmíněny benešovy dekrety13:345.9.2011 13:34:36
JoštDokončení Pružinského22:594.9.2011 22:59:21
JoštPokračování k Pružinskému22:574.9.2011 22:57:52
Vojtech HarokDekuji21:394.9.2011 21:39:58
Milan JirásekFriedrich von Hayek - ekonom, který žil v různých19:054.9.2011 19:05:09

Počet příspěvků: 10, poslední 5.9.2011 22:04:50 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Vlastimil Podracký

Vlastimil Podracký

Obhajuji konzervativní hodnoty, píši o nebezpečných jevech současné společnosti. Vyjadřuji se k aktuálním událostem.

Vlastimil Podracký je spisovatel a publicista. Vydal knihy: Pozor na tunelování, Občanská obroda, Návrat k domovu, Hrdinům se neděkuje (životní příběh Vladimíra Hučína), Žluté nebezpečí, Poslední člověk, Temná komora, Sodoma Gomora a Nadčasový humanismus. Příležitostně publikuje články.

REPUTACE AUTORA:
8,58

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy