Žluté nebezpečí

neděle 7. říjen 2007 15:19

Dovoluji si čtenářům předložit svoji novou knihu: Žluté nebezpečí (k dostání v obchodech, cena cca 250Kč). Je to vize budoucího střetu civilizací založeného na islámském ovládnutí Evropy v době kdy Ameriku noví přistěhovalci přemění na levicově liberální stát, který již nebude schopen zasahovat ve světě. Kniha začíná tím, že čínská akademie věd začátkem 22-tého století pověří generála Chuana Po-lo, aby zjistil pravdivé historické dokumenty o pádu Evropy. Chuan se dovídá opravdu převratné informace o tom jak Evropa podlehla islámu. Takové nikdo netušil ... Ve skutečnosti to nebylo žádné velké násilí, jak se v čínských učebnicích tvrdilo... Dále je uvedena jedna kapitola.

Prezidentova zpověď (Po nás potopa. Rčení ze starého Říma.)Jan Hartl, politik, který byl před muslimským záborem dvakrát ministerským předsedou a jedno období i prezidentem, napsal obsáhlý životopis, který byl zmiňován v různých dokumentech, který ovšem nebyl k dosažení ve své celistvosti. Chuan věděl o existenci tohoto dokumentu, ale teprve Státní knihovna v Moskvě mu v ruštině dokument dodala, protože všechny ostatní výtisky byly za muslimské doby zničeny. Přitom to nebyl dokument zcela nepřátelský muslimům. Důvod jeho totální likvidace asi spočíval v tom, že obsahoval některé informace, které pozdější muslimské vlády nepotřebovaly, aby zůstaly v povědomí lidí. Chuan se probíral mnohostránkovým dokumentem a vybíral si části, které byly opravdu zajímavé. Jan Hartl, v té době předseda Liberální strany, byl poprvé zvolen ministerským předsedou v r. 2028 a o této době píše: „Konečně se nám podařilo porazit socialisty. Zdědili jsme po nich neuvěřitelně rozvrácené veřejné finance. Státní dluh byl astronomický, blížil se pěti bilionům Kč. Konečně jsme byli ve vládě a mohli jsme dávat hospodaření do pořádku. Prvním naším počinem byla důchodová reforma, celé čtvrt století odkládaná. Konečně jsme mohli dát důchodcům jen základní sociální důchod 4 tisíce Kč a ostatní částka byla závislá na prostředcích dobrovolného důchodového připojištění. Zároveň jsme ustoupili křesťanským demokratům a provedli jsme tzv. „důchod od dětí“, což znamenalo, že část sociální daně výdělečně činných šla přímo jejich rodičům, pokud žili a byli v důchodovém věku; to byla tzv. třetí složka důchodu. To znamená, že výše důchodu byla do značné míry závislá na počtu dětí a jejich výdělcích. Většina důchodců měla málo dětí, obvykle jen jedno, nebo žádné a tak si stěžovali.  Jenže v té době už tento motivační systém nemohl podpořit rodinu a zajistit více dětí, neboť propad porodnosti v předchozím období byl tak obrovský, že na jednoho mladého člověka do 35-ti let připadali tři důchodci nad 65 let.Křesťanští demokraté tenkrát zároveň prosazovali, aby byl změněn volební systém a volební hlas byl dán dětem, za které by do plnoletosti volili rodiče. Tím se měla kompenzovat nepříznivá věková struktura obyvatelstva a mladí lidé, mající děti, měli dostat více hlasů. Na našem sjezdu to bylo odsuzováno jako nedemokratické a neliberální, není přece možno, aby někdo volil za někoho jiného, nebo měl více hlasů. I já jsem se vyjadřoval neuctivě, nazval jsem to blbostí. Proto také křesťané nedostali pro tento návrh v poslanecké sněmovně dostatečnou podporu, neboť by bylo nutno změnit ústavní zákon. Naši straníci je podpořili jen minimálně. I když jsem osobně tenkrát považoval tento návrh za nedemokratický, dnes uznávám, že byl potřebný, alespoň další vývoj to ukázal. Demokracie se totiž ukázala ve vymírajícím a starém národě jako zkázonosná a to nejenom vzhledem k populizmu socialistů a jejich rozdávání na dluh různým skupinám obyvatelstva……Když byl nacionalizmus uvnitř strany potřen, mohli jsme si konečně volně vydechnout. Konečně jsme mohli naplnit všechny liberální ideály F. A. Hayeka a jeho „spontánního řádu“, otevřít naplno hranice a nechat volně lidi proudit za prací. Jenže změnit zákony o přistěhovalectví jsme mohli jen referendem. A zde jsme narazili. Socialisté se náhle chytili nacionalizmu, začali líčit hrůzy likvidace našeho národa přistěhovalci a lidé otevřít hranice pro zcela nekontrolované přistěhovalectví nedovolili. Referendum jsme prohráli. Dále jsme prohráli i v dalších volbách, zřejmě kvůli důchodovému systému ……Po svém volebním vítězství socialisté vrátili předchozí důchodový systém s bohatými důchody odvozenými od výdělků a omezovali pohyb pracovních sil, aby vyhověli pracujícím bojícím se konkurence laciné pracovní síly ze zaostalého světa. Zato pracující a podnikatelé dostali vysoké daně. Bylo to zdrcující jednání. Další čtyři roky byl úpadek zcela zřetelný. Poměr pracujících a důchodců se opět prohloubil. Podnikatelé se zalekli vysokých daní a odcházeli ze země. Pracující odcházeli pracovat do zahraničí a mnozí mladí lidé se již nikdy nevrátili. Jen důchodci nechtěli odejít a dostávat důchod někde jinde. Důchodový systém ovšem začal kolabovat a stát už důchody plně nevyplácel, neměl na ně. Zadlužování totiž už nebylo dále možné. Banky odmítly poskytovat úvěry. V zemi neměl kdo pracovat. Bylo málo pracujících, vysoké mzdy a špatná pracovní morálka. Podniky balily svoje technologie a odcházely.Další volby jsme opět vyhráli my. Věděl jsem, stejně jako mnozí moji kolegové, že snížit daně a opět obnovit důchodovou reformu, odstraní jen nepatrnou část problému. Hlavní je obnovit pracovní sílu. Tehdy jsem, při příležitosti státního svátku, předstoupil před národ a pronesl svoji řeč, která byla základem další politiky. Objasnil jsem všechny problémy, jasně jsem naznačil, že jsme na okraji propasti. Jen tak dál a už se zcela zhroutí finanční systém a nedostane už nikdo nic. Má-li země prosperovat, musí v ní být pracující lidé. Jasně jsem naznačil důchodcům, že prostě na ně musí někdo dělat. Řeči o tom, že oni kdysi pracovali a tehdejší důchodce živili, jsou k ničemu. Důchodců je proti době jejich mládí několikanásobek, protože se prodloužil lidský věk, což dříve nebylo. Tento luxus musí někdo zaplatit, neboť je to způsobeno drahými léčebnými metodami. Ale to není podstatné a bylo by řešitelné stávajícím systémem. Nejhorší je, že ti, kteří si dnes stěžují, nemysleli na budoucnost a zajistili si málo potomstva, žili, jakoby budoucnost byla jen záležitostí státu. Za to si mohou sami a takovou věc prostě přirozený běh života nepromíjí…..

Navrhl jsem dvě možnosti řešení: 1. Rozsáhlé reformy, snížení daní na přilákání kapitálu a zásadní škrty sociálních výdajů. Důchodci, kteří neměli děti a neměli našetřeno ve fondech, by museli žít v domovech jen se základní péčí, pokud by neměli na zdravotní péči, dostali by i ji minimální.

2. Zachovat stávající sociální systém, slušné důchody a zdravotní péči, ale razantní přistěhovalectví mladých lidí. V podstatě by se mělo přistěhovat stejné množství mladých lidí, které v tu dobu v zemi bylo. Většinou ze zaostalého světa.

Vzhledem k věkovému složení voličů, jsem věděl, jak hlasování dopadne. Také tak dopadlo. Většina voličů se rozhodla pro variantu dvě – přistěhovalectví.“………

Na konci rozsáhlého díla je jeho rozhovor s redaktorem časopisu Nová doba v r. 2054. Redaktor se ptá: „Pane Hartl, vy jste byl první, kdo kdysi povolil masivní přistěhovalectví. Co byste nám dnes řekl k současnému stavu, kdy liberalizmus je odvržen a nastupuje islám, jako sociální doktrína?“„Já jsem přistěhovalectví nepovolil, lidé se pro něj rozhodli v referendu.“Redaktor byl znejistěn, protože o tom asi nevěděl. Nebylo zvykem obviňovat lid. Lid musel mít vždy pravdu, i když se mýlil. Proto zmateně mlžil: „Ale vy jste přece … proč jste to podporoval, vždyť jste to tenkrát chtěl … otázku k referendu jste tvořil vy.“„Nebyla jiná otázka, bylo možno se jen velmi uskrovnit v sociálních výdajích nebo přijmout mladé lidi ze zahraničí, kteří budou platit daně a sociální výdaje zaplatí. Nebyla jiná možnost. Vy snad o nějaké víte?“Redaktor opět nic nevěděl, proto odbočil: „Ale liberalizmus jste nezachránil, dnes se opět nastoluje sociální doktrína, jenže islámská. Tu přinesli právě ti přistěhovalci, kteří měli zachránit liberalizmus. Podporují ji ovšem opět důchodci.“„Víte, je to smutné. Národ, který je starý, je už neschopný. Blbne. Rozhoduje většina senilních a nezodpovědných, kteří pomalu končí život a chystají se na smrt. Staré národy nemají šanci.“„Z toho se jen tak snadno nevykroutíte. Řekněte nám svůj názor na současný vývoj!“„Co mám k tomu říci? Je to přirozený vývoj v rámci spontánního řádu.  Silnější vítězí.“„Pokud vím Hayekův spontánní řád, volný pohyb zboží, kapitálu a lidí, byl myšlen jako hospodářský řád, v rámci kterého všichni na světě spolupracují. Je to volný trh, který navíc přesouvá i pracovní síly.  Ale dnes vidíme, že se nejedná o volný trh, ale o stěhování národů, vytlačování jedněch druhými a z toho pocházející násilné střety, návrat socialistických myšlenek a prosazování náboženských myšlenek zaostalého světa. To přece Hayek nechtěl, vždyť právě proti socializmu kdysi vystupoval.“„Jenže to tak dopadlo, asi se mýlil, neznal dobře svět. Nevěděl, že národy zaostalého světa prostě jinak myslí a svoje tradiční ideje neopustí. Myslel si tenkrát, že všechny národy se budou chovat jako lidé evropské civilizace. Potom by nevadilo, když do některé země přijdou přistěhovalci,“ řekl Hartl. „Liberální politika volného pohybu pracovních sil je tomu vina, a vy jste byl jejím protagonistou. To jste tak věřil Hayekovi a jeho filozofii?“„Já jsem si také myslel, že přistěhovalci se budou chovat jako my, jenže oni se tak nechovají. Nemohl jsem ovlivnit přistěhovalectví nějakým výběrem. Firmy si samy hledaly pracovní síly ve světě. Vím, že jsou většinou v rukou arabských šejků a proto přistěhovaly převážně muslimy. Ale vinu necítím, vinen je národ, který nechtěl mít děti. Liberalizmus platí jen pro zdravé národy. Nemocní se musí léčit nebo jít do hrobu …,“ řekl Hartl.„Vy jste národ léčit odmítl, raději jste na něj pozval hrobaře,“ zakončil rozhovor redaktor, neboť dále už Hartl odmítl diskutovat.To bylo ještě v době, kdy bylo možno svobodně mluvit. Za několik let už by takový rozhovor nebyl možný. Nastoupili muslimové. 
Vlastimil Podracký

Vlastimil Podracký

Vlastimil Podracký

Obhajuji konzervativní hodnoty, píši o nebezpečných jevech současné společnosti. Vyjadřuji se k aktuálním událostem.

Vlastimil Podracký je spisovatel a publicista. Vydal knihy: Pozor na tunelování, Občanská obroda, Návrat k domovu, Hrdinům se neděkuje (životní příběh Vladimíra Hučína), Žluté nebezpečí, Poslední člověk, Temná komora, Sodoma Gomora a Nadčasový humanismus. Příležitostně publikuje články.

REPUTACE AUTORA:
10,91

Seznam rubrik

Tipy autora